Hliník jako čistý prvek je snad ten nejnevhodnější materiál, ze kterého by se dal udělat nějaký konstrukční prvek. Věřte mi. Hliník je měkký a v opravdu čistém stavu reaktivní, což znamená, že dobře reaguje s prvky v okolí. Kdo dával pozor na škole, určitě si pamatuje slovo jako oxidace, kdo ne zná reznutí.

Úžasným materiálem se hliník ukáže v momentě, když jej smícháme s jinými prvky, správněji - legujeme. Tajemstvím procesu je změna krystalické struktury a zásadní změny klíčových vlastností, jako je pevnost všech typů, tvrdost a větší chemická stálost. Mezi nejznámější prvky tvořící slitinu s hliníkem je hořčík, měď a mangan. To co vznikne se označuje za dural (duralumin), hliníková slitina.


Hliník si získal ve 20 století úžasnou pozici při potřebě výrobě pevných a lehkých konstrukčních prvků. Setkat se s ním můžete v leteckém a automobilovém průmyslu a u konstrukce sportovního materiálu. S tímto ohledem by jej šlo nazvat carbonovými kompozity 20. století. Pro zajímavost určitě stojí informace že hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře

A proč to všechno? No, protože určitě stojí za uvedení na pravou míru zažitý nesmysl. Jako neoznačujeme věci za železné (prvek) ale ocelové, není od věci mít trochu představu jak se věci opravdu mají.